Nepsaným pravidlem většiny fajnšmekrovských koncertů v naší vlasti je minimální zájem diváků, což listopadová klánovická seance jen potvrdila. Dá se říct, že s něčím podobným počítali i samotní pořadatelé, ovšem konečná cifra, která se zastavila na hodnotě 31 (ano, to je počet platících diváků), nepotřebuje žádných dalších komentářů. Nezbývá než dodat ono otřepané - kdo tam nebyl, prohloupil.

Plzeňským MADE BY THE FIRE se po odřeknutí GRIDE na poslední chvíli naskytla možnost zahrát si na této akci před nizozemsko-kanadským dvojblokem. Své příležitosti se tato sympatická trojice chopila s plnou vervou, a to tak, až se z toho struny trhaly. Bylo vidět, že pánům to za ta léta pilného(?) cvičení hraje výtečně a jako celek „Mejdi“ působí nanejvýš sehraným a zkušeným dojmem. Instrumentálně pojatá a technicky dokonale zvládnutá metalová smršť se nemohla nelíbit. Skladby této kapely působí jako časovaná bomba, u které už přesně od začátku víte, že vybuchne, ale nedokážete odhadnout, kdy a jak k tomu dojde. Je těžké vyzdvihovat kvality jednotlivých hudebníků, neboť každému z nich se dostává náležitého prostoru. Ovšem nelze nepochválit Ondrovu válcující rytmiku. Sledovat tohoto pána při práci je i pro nehudebníka nevšedním zážitkem. Krom osvědčených „hitovek“ došlo i na jednu novou skladbu (sakra, ale to jméno jsem zapoměl), která jen dokazuje, že tvorba MADE BY THE FIRE obsahuje čím dál více instrumentálních krkolomností a vychytávek.

Jedinou neznámou pro mě toho večera byli holandští TRANSMISSION0. Recenze na zahraničních webech je vesměs přirovnávaly k NEUROSIS anebo ISIS, tudíž jsem vyhlásil stav nejvyšší pozornosti, v očekávání hudebních prožitků z kategorie příjemných. A nebylo čeho litovat, neboť (věřím, že nejen) já jsem o znalost další zajímavé a perspektivní kapely bohatší. Oproti rozervanosti MADE BY THE FIRE působili TRANSMISSION0 jako „chill out“. Monotónní až hypnotická tempa a melodie za trýznivých zvuků elektrických kytar s decentním klávesovým podbarvením, mohly svádět k dojmu, že nás před hlavní hvězdou čeká menší vydechnutí s industriálním podtónem. Ovšem to vše jen do doby, než TRANSMISSION0 zničehonic obrátili o 180° a spustili nefalšovaný hardcoreový běs. Nutno říci, že tato (i když nikterak objevná) mixtura je v podání těchto Holanďanů velmi výživným soustem a dovolil bych si tvrdit, že tady máme další velmi slibný příslib do budoucna.

Už aktuální nahrávka kanadských THE END – „Within Dividia“ přináší značně neurvalý a syrový materiál, ale to, co se dělo na pódiu, překonalo všechna moje očekávání. Ohromná tlaková vlna, která přišla hned s nástupen této pětice, mi ještě teď rezonuje po celém těle. Jestliže jsem zde nedávno pěl chválozpěvy na energicky našlapané vystoupení holandských TEXTURES, tak vskutku nevím, jaké superlativy mám vytáhnout nyní. Zběsilost, agresivita, zničující nasazení, neurvalost, neuchopitelná živočišnost, devastující smršt, totální hudební armagedon ... tak a ještě mnohými dalšími přívlastky se dá charakterizovat to, co THE END v Klánovicích předvedli. Nehledě na prořídlý dav vtrhli na pódium s neuvěřitelnou energií a první dvě skladby jsem přestál s tupě otevřenou dutinou ústní, neschopen jakékoliv smysluplné reakce. Důmyslně vystavěné a počertech energické skladby plné zběsilých tempových změn a hardcoreové neurvalosti dostávají v živém provedení ještě větší vnitřní náboj, a i když se tak děje za cenu menší ztráty celkové variability jednotlivých písní oproti jejich albovému provedení, nenacházím zhola nic, co by se kapele dalo vytknout.

Ani nevím, jestli má nezasvěceným cenu vysvětlovat, že THE END neprodukují žádný bohapustý randál, ale že právě naopak se jedná o dokonale promyšlenou hudební brutalitu nepostrádající hlavu a patu podepřenou vynikajícími instrumentálními výkony. A když kapela dokáže takto pojatou muziku velmi dobře prodat i při živém hraní, tak není opravdu takříkajíc co řešit.

Už jako malému dítěti mi rodiče vštěpovali, že slušností je vždycky poděkovat, a tak tedy, páni pořadatelé, já DĚKUJI. THE END budiž pro mě účinnou náplastí za neuskutečněnou cestu do Vídně na vystoupení DILLINGER ESCAPE PLAN. Tohle tedy rozhodně stálo za to!!!